Programátorská
Karel Vrbenský

1.	Dřív nebyla gravitace,
	Ani čím by pohnula
	Hvězdy, země, jabka, práce
	Nic no prostě jen nula.

R:	Nula to je nafouknuté kulaťoučké nic
	Na cokoli pomyslíte, tak je toho víc.

2.	Nula jako každá žena,
	Svým zjevem se obírá
	Zjistí že je obnažena
	A že v pase přibírá

3.	Přitáhne se  kouskem nitky,
	Kterou kdesi sehnala,
	Před očima už má mžitky,
	Holt to trošku přehnala

4.	A tak přišlá záhy na svět
	Štíhlá jako lasička,
	Usměvavá jak jarní květ
	a zadýchaná osmička

5.	Krása osmu unavila
	Lehá v postel ze zlata
	v tu ránu však nula byla
	tak trošičku ležatá

6.	Někde v dáli v nekonečnu
	Mizí jako myšlenka
	Nebojte se, vrátím slečnu
	Jen co se nám vyspinká

7.	Ráno zase zpátky tu je
	ospalky má za víčky
	všechny kolem otravuje
	jak to umí osmičky

8.	Tkanička však není z gumy
	Praská, padá – sakrblé
	A ti kteří čísti umí
	Ví že tady máme kvé

9.	Než dopadla nitka na zem
	Na nožku se postaví
	Narovná se, silným hlasem 
	Všechny slušně pozdraví

10.	Programátor už se culí
	I když končí písnička
	Vidí jak se vedle nuly 
	Narodila jednička

Zpět na seznam